Cyklovýlety - Rakousko 2008

Cyklovýlety v roce 2008

Rakousko

Imst - Hahntennjoch - Elmen - Holzgau - Warth - Hochtannbergpass - Au

Parametry trasy
Najeté kilometry	88,91	Doba jízdy	5:42:11	Průměrná rychlost	15,59

Tato etapa patří k těm náročnějším, jelikož celkové převýšení dosahuje skoro dva kilometry. Z kempu Schwimmbad v Imstu je potřeba se dostat na hlavní silnici kousek směrem zpět na Ehrwald a poté odbočit vlevo přímo na sedlo Hahntennjoch. V mapě je tato cesta vyznačena vcelku slabě, což bývá zárukou malého provozu a hezké krajiny. A taky zárukou slušného stoupání V podstatě všechny tři vlastnosti tato cesta má. Už ve městě následuje za krátkou rovinkou velmi prudké stoupání (tak 12% určitě), které asi po dvou kilometrech na chvíli zmírní. V méně prudkém místě se nachází hotýlek a kousek za ním semafor. Ten slouží k tomu, aby bylo možno cestu rychle uzavřít v případě kamenných lavin.

V létě ale tato situace nijak akutně nehrozí, takže semafor jsme našli vypnutý. Za ním ale cesta začne po krátké lesní pasáži opět poctivě stoupat. I když se to nemusí na první pohled zdát, tak je stoupání nadále dost prudké, sklon má přes osm procent. Což při převýšení zhruba devět set metrů od zmíněného semaforu znamená, že stoupání má přes deset kilometrů. Určitě jsou kopce, které se zdolávají lépe, tenhle bych zařadil do skupiny stoupání jako Sustenpass - dlouhé táhlé stoupání jen s několika zatáčkami, kde vidíte několik kilometrů dopředu. Fakt, že se zdá, že cesta příliš nestoupá, navíc moc neubývá a sedlo se blíží velmi pomalu, je dost ubíjející a je potřeba se na to připravit. Krajina je zde ale vcelku hezká, provoz slabý a asfalt je kvalitní, takže to určitě není "za trest". Cesta stoupá po úbočí kopce, po pravé straně je údolí s řekou, podle kterého se dá pozorovat výškový vzestup. Stoupání má po celé své délce téměř konstatní sklon, takže se dá jet v jednom tempu (s naloženým kolem to bylo tempo hlemýždí...). Po více než deseti kilometrech přichází závěr stoupání a vrcholová cedule s nadmořskou výškou, miniparkoviště a žádný stánek s občerstvením. Ale to je kouzlo menších sedel - malý provoz a lepší kontakt s přírodou. Mimochodem kontakt s přírodou zde navíc zajišťují i pasoucí se krávy

Sjezd je z počátku zhruba stejně prudký jako stoupání ze strany Imstu, ale asi po pěti kilometrech před obcí Bschlabs zmírní. Mírnější úsek má zhruba čtyři kilometry a pak přijde hodně prudký závěr - sjezd na křižovatku před Elmen, zde se objeví i nějaké serpentiny - tenhle úsek sjezdu je rozhodně nejzábavnější... Ovšem šlapat ho nahoru, tak nevím, jestli bych názor nezměnil Nicméně na zmíněné křižovatce sjezd končí a následuje téměř pětadvacetikilometrový úsek údolím Lechtal proti proudu řeky - čili mírně do kopce. Kolo se pořád ne a ne rozjet, a tak je vhodné dát si asi v polovině této pasáže malou svačinovou pauzu ve Sparu v Bachu. Pak už zbývá dojet až do Steegu, kde mírná pasáž díkybohu skončí a konečně může cesta začít více stoupat směrem na Hochtannbergpass. Cesta sem je o trochu více frekventovaná, takže i širší a nemá takový sklon jako cesta na předchozí sedlo. Nicméně stoupá kromě jedné pasáže s pětiprocentním sklonem. Krajina se mění, kopce jsou směrem k Hochtannbergpass více zelené, jakoby sametové, jak už je typické pro Vorarlberg. Před koncem stoupání je krásné horské městečko Warth, které je z okolních stran obklopeno právě těmito "sametovými" kopci. Závěr stoupání je řekl bych téměř na louce, okolo se opět pasou krávy, je to druhé klidné a krásné sedlo v jednom dni. My jsme navíc měli to štěstí, že se nám zde k večeru ukázalo po čtyřech dnech azurové nebe a zasvítilo na nás sluníčko. Smůla byl Svobiho defekt, díky kterému musel pak celou dobu ve sjezdu dofoukávat kolo co dva kilometry.

Sjezd je naprosto parádní, luxusní asfalt nebo visuté zatáčky na mostech opravdu stojí za to. Narozdíl od druhé strany je tato prudší a řekl bych že o dost zábavnější na podívanou, ať už je to horské panorama či vesničky nebo již zmíněná cesta, která je místy architektonicky řešená trochu podobně jako cesta na St.Gotthard. Až do Hopfregenu má cesta zhruba sedmiprocentní sklon, pak klesání zpomalí asi na polovinu a tento sklon se udrží až do nám dobře známého města Au. To jsme navštívili v roce 2006. Kemp v Au nemá chybu, je u řeky a za velmi přijatelnou cenu, navíc skutečně skvěle vybaven. Rozhodně doporučujeme, stojí to zde za návštěvu. Navíc je to velmi klidné místo, jedná se o rodinný kempík. Prostě závěr etapy jak má být!

Pokračování na Au - Faschinajoch - Bludenz - Partenen - Bielerhöhe - Ischgl - Landeck >>

Zpět na << Fall - Garmisch-Partenkirchen - Fernpaß - Imst