Cyklovýlety - Švýcarsko 2007

Cyklovýlety v roce 2007

Švýcarsko

Forcuola di Livigno - Berninapass

Parametry trasy
Najeté kilometry	94,67	Doba jízdy	4:05:04	Průměrná rychlost	23,1

Na tento den jsme si vybrali sedla, která už známe, ale změnili jsme úplně stranu, ze které se na ně dostaneme. Obě sedla mají lehce přes 2300 metrů, takže to nebylo zadarmo. Naše cesta začala v Zernezu za polojasného počasí. Auto jsme nechali na místním neplaceném parkovišti u informačního centra a vydali jsme se směrem na Ova Spin. Tam jsme už letos byli, když jsme sjížděli z Ofenpass, ovšem sjíždět a vyjíždět je jaksi rozdíl :) Cesta začíná z Zernezu hned stoupat, takže opět bez rozcvičky hurá nahoru! Začátek je vcelku slušně prudký, brzy pod sebou máte Zernez jako na dlani. Cesta se lehce vlní, objevují se galerie (některé jsou i do zatáčky). Po pár kilometrech se sklon změní na mírný kopec a v klidu dojedeme k Ova Spin. V téhle chvíli nás chytla první přeháňka.. Pak následoval sjezd a dorazili jsme ke spodnímu portálu tunelu Munt la Schera, který propojuje cestu na Ofenpass s cestou na Livigno. Původně sloužil pravděpodobně jen pro správu přehrady, která se nachází na jeho horním konci. Tunel měří něco přes tři kilometry a pod ním je hraniční přechod, protože Livigno je na Italské straně. Je ve vlastnictví elektrárenské společnosti EKW, a pravděpodobně i z tohoto důvodu je vcelku slušně zpoplatněn (10 EUR za os. auto, motorka za 7 EUR, bus snad 24 EUR). Tunel je uzoučký, šířka je tak do třech metrů. Proto je jednosměrný, takže se jezdí na semafor. V noci je tunel zavřený. Mysleli jsme si, že nás tam nepustí, takže jsme se zeptali, připraveni vyšlápnout si zpátky Ova Spin a vymyslet jiný cíl cesty... Ale celník nám ochotně sdělil, že není problém, stačí jet za posledním autem. Rady jsme uposlechli a už jsme jeli. Tunel je vcelku slušně osvětlen, nedá se tam ale jet moc rychle, protože stoupá se zhruba 3% sklonem. Občas nás minulo auto, ale vždy jelo za námi, auta v protisměru pustili až ve chvíli, kdy jsme vyjeli nahoře u jezera (přehrady) Lago di Gallo. Hráz Lago di Gallo je vskutku monumentální, v 1800 metrech nad mořem ji asi nebylo moc jednoduché postavit. Na hrázi je mýtnice, dobrá zpráva je, že cyklisté mají průjezd tunelem zdarma :)

Po krátké zastávce na hrázi jsme si udělali před průjezdem okolo přehrady pauzu ještě delší (akorát tak na zlikvidováni konzervy). Pak následovala dlouhá galerie po břehu, vpravo zeď, vlevo voda :) Měla snad přes tři kilometry, možná i víc, tohle jsme neměřili. Celá pasáž za tunelem až do Livigna je v podstatě rovina, takže tady jsme si trochu mohli zvýšil náš průměr. V Livignu jsme se stavili kvůli dešti do obchodu a co jsme nezjistili... Ceny kosmetiky a alkoholu nízko jako nikde u nás a když jsme vyšli, hned jsme se koukali po cenách benzínu, protože nám uspořádání v obchodě i provoz na cestách připomínal Samnaun. Benzín snad ještě levnější než v Samnaun, takže závěr jasný - Italská bezcelní zóna. Nejet na sedla, tak nacpu bágl co to půjde :) Ale to se nestalo, takže jsme pokračovali dál. Trápení začalo asi po deseti minutách. Jednak jsme začali stoupat a jednak se zatáhlo a začalo mrholit. Výstup na Forcolu di Livigno byl díky tomu, že se z mrholení stal středně silný déšť, pěkně těžký. Sklon byl stabilní,žádná serpentina, jen samé auta a výhled na celé stoupání. Bylo to hodně na bednu a dost o vůli, závěr byl maličko prudší. Nahoře jsme si oba dali výborné kafe (a levné, snad jen za euro a pár centů) a pomalu jsme se smiřovali s tím, že pršet přestane až dole. Teplo taky moc nebylo, teploměr ukazoval osm stupňů.

Vzhledem k tomu, jak bylo, jsme ani moc nefotili a vydali se po kávové pauze dolů k celnici na Švýcarské straně. Cesta dolů byla menší peklo, déšť vysloveně bodal do tváře. Pak přišel výstup na Berninapass. Stoupání od celnice (ve výšce přes 2000 metrů) není nijak dlouhé, převýšení je jen 300 metrů. Navíc vede po serpentinách, takže se jede relativně dobře. V tom dešti a mlze to ale je spíš o vůli než o kráse horských stoupání, jenže kam utéct, všude jen šutry a kleč. Takže nezbylo než to sjet... Nahoře jsme na sebe hodili poslední zbytky suchých věcí a vyrazili do cca dvacet kilometrů dlouhého klesání. Tam jsme tak promokli a prochladli, že bylo těžké udržet řídítka. Tohle byla pro zadní blatníky bašta, zachytily tak tisíc litrů vody :) Déšť neustával v probodávání, no horší zimu jsem nezažil ani nepamatuju. Dalších třicet kilometrů jsme pak jeli v jedné velké kaluži až do Zernezu. Byli jsme rádi, že jsme od minulého roku zlepšili oblečení, osvědčily se jak neoprénové návleky na boty, tak dlouhé rukavice, návleky atd. Cesta tady moc už neklesá, jen před Zernezem to trošku stojí za to, to byla jediná pasáž po sjezdu ze sedla, kde jsme nemuseli šlapat. Po dojezdu jsem byl zkřehlý tak, že nastartovat auto jsem musel s pomocí obou rukou :) Tahle minimálně tříhodinová jízda na hustém dešti (a těch posledních třicet kilometrů i proti větru) nás tak vyčerpala, že jsme si v kempu zabrali umývárku a udělali teplou večeři. Vzhledem k tomu, že jsme navíc dojeli pozdě večer, nikdo nás kromě majitele kempu nerušil. No, zase žádná jednoduchá etapa, takže jsme si pro další den naordinovali volno. Navíc předpověď pořád nic moc, všecko promočené, v dané situaci prostě nejlepší řešení.

Pokračování na Malojapass - Julierpass >>

Zpět na << Flüelapass - Albulapass