Web nejen o cyklistice
Parametry trasy | |||||||
Najeté kilometry | 87,5 | Doba jízdy | 4:00 | Průměrná rychlost | 21,5 | Převýšení | 1750 metrů |
Briancon díky své poloze může posloužit nejen jako start sedmidenního okruhu přes Provensálské a Přímořské Alpy, ale nabízí se zde i krásný okruh přes jedno z legendárních sedel - Col d'Izoard. Jako vždy v případě okruhu se nabízí dva směry - my jsme si zvolili (a doporučujeme) jizdu proti směru hodinových ručiček...
Hned za Brianconem je na chvíli nutné využít k jízdě hlavní silnici, nicméně narozdíl od předchozí cesty jsme se poučili a po několika kilometrech je nanejvýš vhodné z hlavní silnice uhnout vpravo a pokračovat po opačné straně skalnatého údolí. Silnice zde sice výrazněji stoupne, ovšem na konci stoupání je moc hezká vyhlídka na údolí a vlastně i na druhou stranu směrem na Briancon. Aut je zde minimum, čili je možno si cestou vychutnat výhledy z různých úhlů až do bodu, kde silnice začne klesat do údolí k Argentiére.
I za Argentiére se dá pokračovat po pravém břehu řeky mimo hlavní silnici až na křižovatku k odbočce na Guillestre. My jsme zvolili kompromisní variantu - jeli jsme po vedlejší silnici až pod další ze stoupání, zde jsme pak nasměrovali naše kola zpět na hlavní silnici, po které jsme lehce zvlněným terénem dojeli až k odbočce.
Právě odbočka je nejnižším bodem (odsud až na sedlo je to okolo 1450 metrů), odkud silnice pomalu stoupá. Před Guillestre a okolo města je stoupání výživnější, to ovšem hned za skalnatou pasáží na malém vršku končí a následuje sjezd do navazujícího údolí řeky Combe de Queyras. Několik následujících kilometrů je to pak moc fajn, silnice moc nestoupá a navíc vede krásným údolím bezprostředně vedle řeky.
Naprosto uklidňující část cesty končí několika serpentinami v bodě, kde se údolí trochu láme směrem vlevo. Za asi kilometrem osmiprocentního stoupání se "situace" trochu zklidní a stoupání je až po další křižovatku před městem Chateau Queyras. Zde začíná ta hlavní část stoupání na Izoard. Silnice se dostane za několik zatáček a pak se jen lehce klikatí přes louky širokým údolím. Nejtěžší částí je dle mého názoru prudká dlouhá rovinka u vesnice La Chalp, která končí ostrou zatáčkou vpravo. Tenhle kus dá opravdu pěkně zabrat, sklon je mezi 10 a 12% a nejhorší na tom je, že to ani pořádně není vidět... Nicméně ve chvíli, kdy začnou serpentiny, je vyhráno. Sklon je sice i nadále slušný (cca 8-10%), ovšem díky tomu, že se silnice šplhá už přímo na konkrétní kopec a nikoliv jen údolím, je to pro psychiku snesitelnější :) Jednak už jde jasně vidět postup a zmenšující se La Chalp a navíc se na pár kilometrů objeví stromy a s nimi i trocha stínu.
Serpentiny najednou skončí a objeví se dechberoucí výhled na suťovisko Casse Déserte. Z vyhlídky lze sledovat krásnou přírodní scenérii a trochu si odpočinout před finální části stoupání. K místu, kde se kamenná řeka dotýká silnice je potřeba absolvovat krátký sjezdík a odsud se kolem památníku Fausto Coppiho (vynikajicí cyklista, první člověk, který dokázal vyhrát Tour de France i Giro v jediné sezoně) a jeho souputníka Louisona Bobeta pokračuje dále do kopce. Nahoru už jsou to jen dva kilometry, sklon se pořád drží okolo 8%, ale vzhledem ke vzdálenosti už je to spíše třešnička na dortu v krásné vysokohorské scenérii.
Sedlo jako takové je díky velkému parkovišti docela rušné, naštěstí zde nejsou žádné obří hotely, jen nějaká boudička se suvenýry a informační centrum. Typickým obrázkem snad každého, kdo zde byl, je vrcholový sloup s nadmořskou výškou. Sjezd je ve své horní části jen o něco méně klikatý, než druhá strana, to se ale cestou dolů mění, přijdou docela slušné serpentiny. Navíc se ale po sjezdu z vrcholové oblasti objevují i delší rovinky okolo řeky, kde se dá trochu zrychlit :) Řeka se od cesty ve spodní části odpojí a příjezd do Brianconu je ještě docela prudký a sjezd končí doslova přímo ve městě.
Tohle sedlo určitě patří k hezkým momentům celého našeho pobytu ve Francouzských Alpách. Opravdu stojí za to udělat si čas, trochu prověřit svou fyzičku a pokochat se hezkou krajinou, jako to už ostatně udělala hromada cyklistů před námi