Cyklovýlety - Francie - Savojské Alpy

Cyklovýlety 2010

Francouzské Alpy

Albertville - Ugine - Flumet - Col des Aravis - Col de la Croix-Fry - Col du Marais - Faverges - Col de Tamié - Albertville

Parametry trasy
Najeté kilometry	92,5	Doba jízdy	4:30 - horské kolo	Průměrná rychlost	20,2	Převýšení	2120 metrů

Náš první cyklovýlet na Francouzské půdě v našich cyklistických "kariérách" vedl na jedno z těch nižších sedel s výškou pod 1500 metrů. I tak tento okruh kolem Albertville dosáhl zajímavého převýšení více než 2100 metrů, což jej řadí k těm středně obtížným.

Výlet začíná v Alberville a první kilometry jsou skutečně rozjezdové - cesta téměř neznatelně se sklonem okolo 1% stoupá širokým údolím po cyklostezce až do města Ugine. Stezka vede podstatnou část po paralelní silnici, ovšem s velmi slabým provozem blížícím se nule, takže se jede velice dobře.

Z Ugine už je to horší, co se stoupání týče, ovšem scenérie je daleko zajímavější. Hned za městem se totiž silnice ponoří do hezkého a úzkého lesnatého údolí, z velké části stoupá po skále a celou dobu kopíruje tok potoka Gorges de l'Arly, který několikrát kříží. Sklon se pohybuje v rozmezí 3 - 7%, místy to teda není nic lehkého - obzvláště závěr před Flumetem je docela prudký. Zde se silnice nad potok zvedne více, nicméně do města se trochu sjíždí. Za Flumetem stoupání pokračuje, ovšem alespoň na chvíli v pohodovějším duchu širokým údolím.

Po necelých dvou kilometrech přichází odpočinková rovinka a za ní už začíná nejprudší část stoupání, která začíná ve výšce zhruba 1000 metrů a končí až na vrcholu Col des Aravis. Posledním městem na cestě je La Gietaz ve výšce 1100 metrů, které stojí za krátkou zastávku, minimálně kvůli doplnění vody - to je možné přímo na malém náměstíčku v kašně. Pokud si pamatuju, my jsme si tu dali i jídelní pauzu Za La Gietaz už ovšem nezbývá nic jiného, než pokořit posledních zhruba 400 výškových metrů silnice vedoucí vesměs po loukách. V této pasáži se stojí za to trochu rozhlédnout, s přibývající výškou se odkrývá i výhled na Mont Blanc. Nejlepší pohledy na Alpské velikány je ovšem ze samotného vrcholu Col des Aravis, kde je k dispozici i dalekohled. Jinak se zde nachází pár obchůdků se suvenýry (jakási malá tržnice) a samozřejmě nechybí ani restaurace. Jako na většině nižších sedel ani tady nenajdeme skalnaté okolí typické pro dvoutisícovky, ale scenérie a rozhledy okolo jasně ukazují, že jsme v Alpách. Co se obtížnosti týče, tak při uvážení faktu, že start je zhruba ve 350 metrech nad mořem, nedá se mluvit o výšlapu na hodinku - obzvláště okolo La Gietaz a nad ním je to pořádný stoupák s průměrným sklonem 7%.

Col des Aravis je ale pouze jedním ze čtyř sedel, přes které vedl tento výlet. Dalším z nich je nedaleké Col de la Croix-Fry. K jeho překonání toho stačí docela málo - sjet lehce klikatým a otevřeným sjezdem na začátek La Clusaz a tady se z výšky 1200 metrů vydat opět do stoupání. To začíná jednou serpentinou a traverzovitě se zvedá a lehce noří do lesa. Je to sice převýšení jen 250 metrů, ale na slušné zadýchání to stačí bohatě - šestiprocentní průměrný sklon nás opět probral Na vrcholu sedla se naskytne pohled odlišný od Col des Aravis, ve výhledu na Mt.Blanc cloní hora Merdassier (to je masiv, který jsme překročili právě přes Aravis) a na straně druhé je menší kopec - Beauregard. Blízkost svahů trochu určuje ráz tohoto místa - vleky a lanovky napovídají, že jsme v lyžařské oblasti. Za velkým parkovištěm se přece jen naskytne lepší rozhled a to konkrétně na údolí Manigod, což dává tušit, že pěkných pár kilometrů bude silnice jen klesat.

Nikoho tedy nepřekvapí, že sjezd je dlouhý, a to konkrétně skoro 12 kilometrů a klesá se až do výšky 650 metrů, čili více než 800 metrů. Sjezd díky své délce chvíli trvá, navíc je členitý a klikatý a o to je zajímavější. Končí až nad městem Thones na křižovatce s hlavní silnicí a jeho sklon je stejný jako je sklon stoupání na Aravis - okolo 7%. Thones v tomto výletě necháváme za zády a širokým plytkým údolím se pomaličku vracíme zpět k Albertville, na trase už čeká třetí sedlo Col du Marais. Takových sedel bychom pravděpodobně našli nejen ve Francii, ale i u nás docela dost, je to vlastně jen cedule u cesty a po levé straně je jakási vesnička. Stoupání je táhlejší, sklon je ale příjemný, pod 4%. Jestli si dobře pamatuju, trochu nám tady foukalo, takže to vlastně úplně zas až tak příjemný zážitek nebyl. Navíc v téhle výšce nelze čekat nějaké Alpské scenérie, čili je to jen jakýsi bonus do naší sbírky sedel

Jakkoliv je Marais nízko, sjezd do dalšícho města Faverges až tak nudný není, mě spíše překvapil, především jeho klikatá horní část. Faverges leží ve výšce asi 500 metrů nad mořem, takže k překonání posledního sedla na cestě - Col de Tamié je nezbytné se vyšplhat ještě o 400 metrů výše. Ač výška 907 metrů není nijak závratná, především první polovina stoupání stojí za zmínku, sklonem se opět blíží k šesti až sedmi procentům a nejde to tak snadno, jak by se zdálo. V druhé polovině je to ale o něčem jiném, široké údolí pomalu ztrácí sklon a před vrcholem už se jede jen lehce do kopce. Samotné sedlo leží trochu mezi stromy a hlavně i tady je pár domů, takže to jako horské sedlo ani moc nepůsobí. Z omylu ovšem cyklistu vyvede sjezd do Albertville, který jednak překvapí svou délkou, ale také svou prudkostí a členitostí. Horní část je zajímavější, dole už cesta vede spíš mezi domy. Nicméně vyjet si tohle sedlo jako odpolední kondiční trénink představuje něco jako u nás si jen tak vyšlápnout Z Frenštátu pod Radhoštěm na Pustevny, což už jakousi fyzičku vyžaduje.

Pro shrnutí tohoto výletu se asi hodí nejvíce věta - bylo to těžší, než jsme si mysleli... Převýšení přes 2 kilometry mě v tom utvrzuje i dnes

Pokračování na Albertville - Beaufort - Cormet de Roselend - Bourg Saint Maurice - La Rosiére >>

Zpět na << Itálie - okruh Dolomity (začátek - Penserjoch)