Cyklovýlety - Alpes Maritimes

Cyklovýlety 2013

Provence

Larche - Col de Larche - Vinadio - Col de la Lombarde - Isola

Parametry trasy
Najeté kilometry	82	Doba jízdy	4:30	Průměrná rychlost	18	Převýšení	1750 metrů

Vzhledem k tomu, že jsme stoupání na Col de Larche začali vlastně o den dříve, byla to na začátek docela lehká práce, protože z kempu v Larche chybí na vrchol sedla necelých 300 výškových metrů. Cesta vede otevřenou krajinou stále po levé straně údolí a nabízí výhled na protější stranu a na hory, které se nad ní tyčí. Sedlo jako takové je velké, kromě parkoviště a nějakých baráků na úplném vrcholu je o kousek dál směrem na Argenteru hezké jezero posazené do horských luk na takové náhorní plošině. Za jezerem se cesta začne klikatit a serpentinami klesá k už zmiňované Argenteře.

Argentera je takový Italský obraz Larche, také leží přibližně v 1700 metrech, i když je možná o trochu větší :) Charakterově se tato část klesání nijak neliší od stoupání do Larche - opět louky a otevřená krajina, jen to výrazné údolí zde trochu chybí. Za Argenterou se to trochu mění a cesta místy vede lesem. Nicméně podobně jako na druhé straně i zde je řeka a silnice vede v podstatě pořád po stejné straně jako na Francouzské straně. Spodní úsek před Vinadiem už nějak mega zábavný není, ovšem pořád to až na pár úseků jede samo až k odbočce na Col de Lombarde. Za ní silnice začne stoupat do města takovým prudším kopečkem. Vinadio je evidentně historické městečko, hned na vršku onoho kopečku je velká pevnost, okolo níž je park (v době naší návštěvy byla neděle a park byl plný piknikujících Italů a Francouzů).

Město i uvnitř působí historicky, což jsme měli povrchně možnost ověřit při našem hledání supermarketu. Nakonec jsme v jedné z uliček vedoucí z parkoviště za pevností našli malý obchůdek. S trochou nadsázky se dá říct, že Vinadio je poslední možností, jak si nakoupit nějaké jídlo před stoupáním na Col de Lombarde (jež má z Vinadia asi tak 1400 metrů převýšení).

Z města je nutno se vrátit k odbočce na sedlo (zde se dá na kamenných lavičkách hezky posilnit :)), což znamená zpátky klesnout do 890 metrů. A odsud už přejezdem přes řeku začíná stoupání na Col de Lombarde, které má přes 20 kilometrů a tudíž snese označení náročné. První úsek vytrvale stoupá údolím, střídají se lesnatější pasáže a louky, přičemž i zde cesta vede okolo řeky. Boharých výhledů ve spodní části moc není, řekl bych tak do 1400 metrů lze vidět jen hory ve spodní části údolí. Nicméně okolo řeky je to moc hezké, člověk má příležitost si všimnout těch menších krás.

Za místem ve výšce asi 1350 m se silnice odlepí od řeky několika serpentinami, výhled se trochu otevře a následuje odpočinkový kousek. Krajina se postupně začíná měnit a přestože to není nijak vysoko, stromů už ubývá. Stoupání pokračuje ještě dále se stále stejným sklonem až do výšky okolo 1800 metrů na takovou kamennou hráz, odkud se krajina více otevře. Cesta pokračuje plochým údolím následující asi dva kilometry v podstatě po rovině až k odbočce na sedlo Col de Lombarde. Odsud začíná za levotočivou zatáčkou úzká silnička, která mi silně připomíná Passo Manghen nebo Passo Stale. Což znamená, že je to paráda :)

Cesta za odbočkou je úzká a plazí se serpentinovitě nahoru nejprve borovicovým lesem, až dosáhne hrany další takové náhorní plošiny, stromy zmizí a zůstane jen vysokohorská louka. Vzhledem k tomu, že sedlo je poměrně vysoko nad hranicí 2000 metrů, je to jak v teplotě, tak ve scenérii obrovský rozdíl oproti tomu, co je dole ve Vinadiu... Vrcholový úsek má asi čtyři kilometry a stoupání je zde citelně mírnější. Z mého pohledu je celé stoupání hezké, ale část od odbočky v 1850 metrech pro mě patří určitě mezi nejhezčí silniční scenérie.

Vrchol je startovacím místem pro horské procházky, takže nechybí parkoviště, ale tohle sedlo rozhodně není megalomanské s tisícovkou lidí. Sjezd na druhou stranu je v podstatě až do Isoly klikatý, v horní části seprentiny až do výšky 2000 metrů, dojem z vysokohorské krajiny kazí pouze dle mého názoru ohyzdné středisko Isola 2000, kde jsme si připadali jako na sídlišti, ne jako na horách. Od této chvíle je to sice parádní sjezd po kvalitní asfaltce, která je široká a přehledná a dovoluje krásné najíždění do zatáček, ovšem působí trochu jako vysokohorská dálnice - prostě vše je podřízeno tomu, ať se do střediska dostane v zimě co nejvíce lidí.

Přesto je sjezd hezký a stojí za to, hlavně co se rychlosti a délky týče :) Končí až po dvaceti kilometrech ve městečku Isola, jehož kemp minimálně v roce 2013 působil silně zapadle... Isola leží na silnici vedoucí až na Col de la Bonette, nejvyšší asfaltku Evropy, čili se přímo nabízí program na další den. Kromě toho jsou nedaleko ještě dvě sedla, což je další příležitost - my jsme využili obě...

Pokračování na Isola - St.Saveur de Tinée - Col de Couillole - St.Saveur - Col St.Martin - St.Saveur - Isola >>

Zpět na << Briancon - L'Angentiere - Col de Vars - Meyronnes - Larche