Web nejen o cyklistice
Parametry trasy | |||||||
Najeté kilometry | 76,5 | Doba jízdy | 4:%7 - horské kolo | Průměrná rychlost | 18,6 | Převýšení | 1700 metrů |
Druhý den okruhu vede ze Saint Jean de Maurienne (z kempu Camping des Grand Cols) směrem na Lanslebourg de Mont Cenis a odsud dále na sedlo Mont Cenis a zpět do Lanslebourgu. Prvních dvanáct kilometrů do St. Michelle de Maurienne je pohodových, cesta velmi zvolna stoupá okolo řeky údolím (v údolí je ještě dálnice, železnice a sem tam i vedlejší cesty :)). Tenhle úsek jsme už jednou sjížděli při návratu ze sedla Col du Galibier, takže žádná novinka a možná i trošku nudnější kousek.
Za St. Michelle už se sklon přece jen trošku zvýší, ale pořád se dá říct, že se jedná o mírný kopec. Ráz krajiny je v zásadě stejný, jen údolí se postupně malinko zužuje a vypadá to, že se silnice už každou chvíli musí začít plazit někde po svahu nahoru. Opak je ale pravdou, údolí se vždy rozevře a pokračuje se ve stejném duchu dále až do města Modane. Tady se část provozu oddělí na dálnici a posléze do tunelu a část zůstane ve městě, takže je to za městem o malý kousek lepší. Za Modane je trochu překvapující stoupání po svahu / úbočí hory až nad údolí do výšky zhruba 1260 metrů až k pevnosti Marie Terezie, která dle mého názoru stojí za návštěvu (běhání po památkách se nám bohužel z časových důvodů téměř nikdy nemůže povést). Tento úsek není úplně příjemný, protože je stoupání spíš nezakryté před sluncem, provoz není zanedbatelný a navíc se silnice dost "táhne". Ale pohled na pevnost je hezký, čili vše je hned zapomenuto. Trošku k vzteku je sjezd minimálně padesát výškových metrů, ale pořád zůstáváme citelně nad Modane.
Silnice za tímto stoupáním pokračuje dále v podobném duchu jako předtím, údolí se zase otevře a opět se do kopce jede jen velmi mírně (až skoro vůbec). Ještě dalších deset kilometrů kopíruje trasa tok řeky, od které se odpoutá ve městě s příznačným názvem Termignon. Teprve tasy přijde kousek pořádného stoupání. Už to sice vypadá, že odsud už cesta půjde výrazně nahoru, ale po kilometru a půl opět zvolní a dokonce začne klesat. To ale trvá jen kousek, protože do Lanslebourgu opět mírně stoupá. Hned za vjezdem do městečka je odbočka do malého kempu ležícího za potokem. V roce 2010 zde byl takový chlapík (majitel), který sám zvládal obsluhu celého kempu (byl neuvěřitelně rychlý) a ještě ke všemu byl neuvěřitelně příjemný (celou dobu jsem si pak říkal, že taková práce v horách ve vlastním kempu nemusí být až tak zlá...).
Kemp přímo vybízí k zabydlení, odložení zavazadel a chvíli odpočinku. Jenže to ještě není konec dnešního výletu, proto nemůže být odpočinek moc dlouhý. Nahoře nad kempem čeká další silniční sedlo s výškou přes dva tisíce metrů - Col du Mont Cenis. Cesta k němu vede zpět do města a pak přes křižovatku vpravo k začátku stoupání. To má délku okolo deseti kilometrů a končí ve výšce 2084 metrů nad mořem.
Cesta se šplhá přímo po svahu hřebene tyčícím se v podstatě nad městem, serpentiny přicházejí skoro s železbnou pravidelností. Jede se většinou lesem, sem tam se u cesty objeví lákadlo v podobě odpočívadla, ale to je třeba si odpustit S rostoucí nadmořskou výškou ubývá stromů a otevírá se výhled na hory na protější straně údolí a částečně také do údolí. Co se sklonu týče, dalo by se stoupání rozdělit na dvě poloviny - ta první má průměrný sklon cca 4% (ve skutečnosti je to ale o něco více, protože my jsme si první část trochu prodloužili přes vedlejší vesnici), ta druhá je docela výživná (průměr se pohybuje okolo osmi procent). Poslední dva kilometry jsou bez serpentin a silnice po louce míří na vrchol hřebene. Přestože v úplném závěru stoupání je sklon menší, vítr dokáže udělat své.
Nahoře překvapivě nečeká žádná cedule, jen další z malých hotelů (spíš chata) a rozcestník s mapou vybízející k pěším výletům. V poměru k chodcům, kteří v době našeho příjezdu slézali z okolních kopců dolů, jsme byli ve výrazném oslabení :) Celé oblasti sedla dominuje velká přehrada, rozlohou je tenhle vchol hřebene skutečně obří. V dálce jsou vidět domy, což znamená, že s ubytováním nebo občerstvením zde nebude velký problém.
Po zběžném prozkoumání okolí přehrady a okolní krajiny je čas na sjezd zpět do kempu v Lanslebourgu. Ten trvá tak možná čtvrt hodinky a díky serpentinám je to super zábava :)
Jak jsme zjistili, majitel kempu zvládal kromě všeho ostatního i prodávat na zahrádce chlazené pivo a třeba hranolky (nebo steak) - takže jeden takový hřích po celodenním stoupání nám přišel fakt vhod...