Web nejen o cyklistice
Parametry trasy | |||||
Najeté kilometry | 47,04 | Doba jízdy | 2:10:33 | Průměrná rychlost | 21,6 |
Tohle sedlo jsme chtěli jet ve stejný den jako Erbe, ale počasí nechtělo vylepšit svou reputaci, takže jsme váhali v kempu u stanu. Nakonec jsem se já rozhodl, že pojedu, Svobi si dal oraz u stanu, přesvědčoval mě, že bude lít. Sedlo jsem si vyjel i přesto, ale nic jsem z toho nakonec neměl, protože mě chytila uprostřed bouřka. Parádně jsem promokl a pak už mi bylo všechno jedno. Měl jsem samozřejmě možnost se vrátit, ale neudělal jsem to, když už jsem byl mokrý a byl jsem v polovině, tak proč to nedojet :)
Další den už bylo počasí podstatně moudřejší a my jsme vyjeli jako vždy ve dvojici. Měl jsem výhodu, že už jsem stoupání znal a tak jsem si mohl vcelku dobře rozložit síly. Stoupání na tohle sedlo je trochu atypické, protože vede po celou dobu údolím Anterselva, které stoupá zároveň s cestou, takže to vypadá, že se vůbec cesta nezvedá nad okolní krajinu. Při pohledu zpět je vidět, že to je do kopce, ale jinak to hrozně klame. Kolo vůbec nejede a pokud fouká, tak to je pěkná dřina. Cesta sem tam udělá nějakou tu zatáčku s velkým poloměrem, protože údolí stoupá trochu rychleji. Každopádně je to zajímavá scenerie, nalevo i napravo jsou vysoké hory a mezi nimi se vine v poměrně širokém údolí cesta, okolo ní jsou většinou pastviny.
Občas se cesta proplazí nějakým městečkem, najdeme zde i několik kempů. V táhlém stoupání se dá naštěstí i trochu odpočinout, občas se totiž objevují volnější pasáže, a pak to alespoň rychleji utíká. Tahle pasáž nepatří zrovna k mým oblíbeným, ale zároveň znám dlouhou řadu méně oblíbených. No, ale ať už je to oblíbené stoupání nebo ne, má okolo patnácti kiláků, než nás dovede k jezeru. To už se zajede do řidšího lesa, odkud najednou vykoukne semafor. Auta zde poslušně čekají na zelenou, která naskakuje co půl hodiny a trvá 15 minut, stejné je to nahoře. Cesta je otevřená jen do desíti do večera, pak smůla :) Nás to nepřekvapilo, protože jsme už o semaforu četli, ale každopádně to působí zvláštně potkat takhle vysoko semafor. Důvod je samozřejmě nasnadě, cesta je velmi úzká a dvě auta se zde nevyhnou, provoz zde navíc není silný, takže tohle řešení maximálně vyhovuje. Semafor má taky silný motivační charakter, protože když vyjedete, víte, že do půl hodiny by bylo dobré být nahoře. Vyhýbat se na tak úzké cestě autům není moc zábava.
Až naskočí zelená, auta se rozjednou nahoru a za nimi cyklisté (takže mají na vyjetí tak 20 - 25 min). Stoupání je hezky prudké, hlavně první úsek v lese mezi pasoucími se krávami je slušný. Pak si udržuje stabilní sklon, přirovnal bych ho tak k Lysé hoře v Beskydech. Část od semaforu má více než čtyři kilometry, vzhledem k ujetému stoupání je to dost na hraně 25 minut jízdy. Pak stačí jedna dvě fotky a už se to nahoru nedá stihnout. Abych byl upřímný, tak já jsem to nestihl i když jsem nefotil, motorky v protisměru mě zastihly asi 250 metrů před vrcholem. Stoupání je celkově parádní, je zde dost zatáček i serpentin, hodně se jede mezi stromy, po chvíli se otevírá pohled na jezero, u kterého je semafor. Stoupá to skutečně slušně. Tenhle kopec má v sobě i díky uzounké cestičce, krávám (pořád se okolo ozývají jejich zvony, ale krávy jsou někde zašité v lese :)), krásné krajině a výhledům obrovský kus romantiky a kus přírody. Působí to tady až zastrčeným dojmem :) Nahoře jsou dvě chaty, doporučuji dát si cappuccino, je výborné. Kdo chce jet dál, tak se dostane do Rakouska, Stalle je hraniční sedlo podobně jako Forcola di Livigno na hranici Itálie a Švýcarska a řada dalších. Nahoře najdeme kromě hraniční cedule ještě hezké jezero, jehož okolí bývá poseto kytkami a vybízí k vycházce někam do přírody.
Klesání zpět je super, pokud je sucho, protože jinak hrozí v lese pád. Nejlépe je opět nechat ujet všechna auta a s rozumnou pauzou se vydat za nimi, protože jinak akorát tak fungují jako brzda. Od semaforu už se jede skvěle, klesání je tak akorát na to, aby kolo jelo rychle a nebylo třeba nijak brzdit. Občas je třeba trochu si přišlápnout, ale v podstatě se jede celých zhruba patnáct kilometrů samospádem. No a po dojezdu do kempu už stačí dát si něco dobrého a vstřebávat zážitky.
Stalle bylo na naší cestě tím posledním a pro mě asi nejhezčím sedlem. Pak už následovala jen cesta domů. Celkově bych tuhle dovolenou ohodnotil jako skvěle vydařenou. Po stránce počasí vyšlo snad vše, když odmyslím jediný den, kdy jsme zmokli ve sjezdu z Erbe a pak jsem já v podstatě dobrovolně zmokl při výstupu na Passo Stalle. Co se krajiny týče, tak jsou Dolomity naprosto kouzelné, nabízí řasu hezkých scenérií a taky řadu sedel, která se dají jet na silničce. My jsme jeli vlastně jen zlomek z toho, co se dalo a doufám to někdy napravíme a tuhle oblast sjezdíme pořádně :) Ani jedno ze sedel, která jsme vyjeli v tomto roce bych nestavěl nějak níže, lehčí ale bylo například Cimabanche a mezi těžké bych zařadil například Erbe nebo Pordoi. Ani o jednom sedle se nedá říct, že by nebylo hezké, dokonce několik z nich bylo doslova jedinečných. Určitě doporučuji všem tuhle oblast (nejen na kole) navštívit. My jsme druhou návštěvu absolvovali v roce 2009.