Web nejen o cyklistice
Parametry trasy | |||||
Najeté kilometry | 63,22 | Doba jízdy | 3:15:51 | Průměrná rychlost | 19,36 |
Před začátkem cesty se vyplatí na chvíli se podívat do města, je tam poměrně živo a najdete zde spoustu obchodů. Pro nás byl důležitý supermarket a obchod s koly (Svobi pořídil nový bidon). Po nákupu se odehrál klasický snídaňový rituál, při kterém padlo za vlast jak mléko, tak skoro půlkilová buchta a pár drobností - na čerstvém vzduchu u řeky s výhledem na horské štíty (když odmyslím jednu hlavní cestu) to do nás padalo dobře
Rozjezd po ránu bývá občas těžký, ale vzhledem k tomu, že z Pozzy to je v podstatě mírný sjezd, není se čeho bát. Podstatné je, že cesta z Pozzy do Predazza je dost silně frekventovaná a s báglama se tady jede špatně, auta se nemají moc kam vyhnout. Proto je ideální odbočit při nejbližší příležitosti vlevo na cyklistickou stezku. Ta je podobně jako její "sestra" přes údolí Val Pusteria - viz Anterselva - Vipiteno, nádherně upravená a vede krásnou krajinou údolí Val di Fiemme. Velkým městem na cestě je Moena, což je skutečné centrum zdejšího dění. Val di Fiemme je slavná lyžařská oblast, což je vidět snad na každém rohu, kde jsou reklamní poutače na jednotlivé centra.
Stezka i za Moenou (cca 1180 m.n.m.) pokračuje v mírném klesání asi 2% až do dalšího známého centra - do Predazza. Je to hezké město s malým historickým jádrem a opět mnoha menšími obchody, nechybí zde ani oblíbené supermarkety. V Predazzu se na hlavní cestu napojuje cesta vedoucí z hor (po ní se dostaneme na Passo Valles, Passo Rolle či Passo San Pellegrino), čili je to ideální místo pro rozbití stanu. Na této cestě leží kousek nad městem ve výšce 1080 metrů kemp Valleverde - je položený v údolí kousek od řeky a stranou hlavní silnice. Nám se kemp a jeho poloha líbila tak moc, že zde doporučujeme stejně jako my alespoň 3 dny zůstat, rozhodně se to vyplatí (málokde je v okolí tolik sedel).
Jak je zřejmé z předchozího textu, zabydleli jsme se v kempu Valleverde a odtud podnikali výlety po okolí. Ten první vedl na nedaleké sedlo Passo di Lavaze. Původně se mělo jednat o okruh společně se sedlem Reiterjoch, ovšem počasí rozhodlo jinak. Teď ale k charakteru cesty. Začátek je snadný - sjezd do Predazza, potom dále po hlavní silnici ještě níže údolím Val di Fiemme až do města Tesero. Dá se říct, že tato pasáž je rovinatá, vlastně až do města Panchia se mírně sjíždí. Odsud se na čtyřech kilometrech lehce vystoupá (přes tunel) po traverze nad údolí až do Tesera, kde se nachází první odbočka na Passo di Lavaze. Ta druhá se nachází o kousek dále ve městě Cavalese. Obě cesty jsou pak propojeny krátkou spojkou přes malé sedlo Passo Pramadiccio.
My jsme si vybrali cestu z Tesera - ta začne nejprve lehce stoupat okolo říčky až k mostu - od tohoto bodu začíná to pravé stoupání. Sklon silnice se pohybuje mezi 8-10%, obzvláště první kilometr za mostem je vážně výživný. Cesta pak stoupá dále rovně mezi domy údolím až do města Stava, zde se kousek nad hotelem rozděluje - vpravo vede cesta na Reiterjoch (Pampeago) a vlevo na Passo di Lavaze. Tentokrát je pro nás aktuální cesta vlevo. Ta se po pár metrech noří do lesa a pokračuje ve stoupání, tentokrát už nikoliv po straně údolí, ale klikatě po úbočí kopce. Sklon si stále drží, takže je třeba neustávat v úsilí a vydržet, protože zhruba po dvou kilometrech lesní pasáže přichází rozuzlení - "lesní" sedlo Pramadiccio ve výšce 1431 metrů.
Z Pramadiccia následuje kousek rovinky v lese, pak krátký sjezd ke křižovatce s cestou z Cavalese a následně pokračování ve stoupání, které je ještě o malinko prudší než to předchozí. Cesta se jen tak lehce klikatí, ale v podstatě vede přímo po straně údolí (vpravo řeka) a sklon neklesá pod 9%. Musím říct, že to nepatří mezi ty jednoduché části. Prudké stoupání končí po čtyřech kilometrech u vrcholového hotelu. My jsme si tento skalp zasloužili, podobně jako Jaufenpass či Fuschertörl - jeli jsme v bouřce za hustého deště, byla zima a byli jsme dost promoklí. Počasí tedy překazilo jak výhled, tak cestu na Reiterjoch a opět nám znechutilo sjezd, ve kterém jsme prochladli (ale nutno říct, že s postupem času jsme lépe a lépe vybaveni). Z Tesera jsme se pak stejnou cestou dovlekli do kempu. A pozor - kemp Valleverde je vybaven výbornou pizzerií s přijatelnými cenami - po jízdě v dešti se to hodilo