Web nejen o cyklistice
Parametry trasy | |||||
Najeté kilometry | 68,25 | Doba jízdy | 4:13:31 | Průměrná rychlost | 16,15 |
Byť vzdálenost v tabulce trochu klame, jedná se o jednu z těch náročnějších etap. V podstatě je to buď sjezd nebo stoupání, nic mezi tím. Na cestě čekají tři sedla, z nichž dvě leží ve výšce nad 2000 metrů, čili dva cenné skalpy :) Cesta je vhodná pro silniční kola, ovšem pasáž na Passo Lusia je pouze pro kola horská (není zde asfalt, jen šotolina a navíc slušně prudká).
Start je jako v dalším případě v kempu nad Predazzem, který řadíme do kategori "kvalitní". Na křižovatce s hlavní cestou začíná stoupání na město jménem Bellamonte. Stoupá se po středně frekventované cestě po levé straně nad údolí (s výhledem na kemp), cesta vede po louce a postupně se blíží ke konci údolí, na kterém se začne klikatit a po několika serpentinách dospěje do Bellamonte. To je menší město (obchod a voda zde ale jsou), leží vlastně celé v kopci, takže cyklisti zde jedou dostatečně pomalu na to, aby si je kolemjdoucí mohli prohlédnout Naštěstí nad Bellamonte stoupání končí a podstatně zvolní, cesta se totiž vine po levé straně jezera Paneveggio. V jednom úseku je zajímavý kamenný splaz, který čas od času zablokuje cestu, jak bylo patrné ze stop v asfaltu... Za jezerem cesta opět začne stoupat do města Paneveggio, které je vlastně vstupní branou do místního přírodního parku - navštěvníků je zde slušný počet, jejich auta jsou snad všude...
Cesta za Paneveggiem stoupá pár set metrů jen mírně až k odbočku na Passo Valles. Od odbočky je stoupání ještě prudší, ale dlouho to nevydrží a zvolní. Další více než dva kilometry vede hezkým údolím okolo potoka, sem tam se objevují pohledy na horské štíty. Je to příjemný odpočinek před tím, než se cesta definitivně zanoří do lesa a čtyři kilometry pokračuje v prudkém stoupání se sklonem místy převyšujícím 11%. Závěrečný kilometr je podstatně jednodušší, cesta se vynoří z lesa a stoupá možná s polovičním sklonem až k vrcholu, který leží za dvěmi vrcholovými serpentinami. Jako na jednom z mála sedel je cedule s výškou umístěna asi deset výškových metrů pod nejvyšším bodem u hotelu. Tohle sedlo se ale dá zařadit mezi ta hezká, stačí se rozhlédnout okolo. Je tu poměrně živo, ale není tu přelidněno, i když parkoviště je tu evidentně na tyto případy připraveno (v zimě tu asi bude lidí o dost více).
Z vrcholu Valles je hezký výhled na cestu klesající do údolí, sjezd začíná krátkou prudší pasáží, za ní následuje dlouhá (a mírnější) traverza po jedné straně údolí. Cesta se pak zanoří do lesa a hodně se klikatí, je to vcelku zábava. Klesání se přeruší ve výšce okolo 1430 metrů, kde se nachází křižovatka - vpravo = pokračovat ve sjezdu na Falcade, vlevo = do prudkého kopce na Passo San Pellegrino. Falcade nás lákalo, ale sedlo San Pellegrino těsně pod hranicí 2000 metrů nás lákalo více. Po vydatné svačince na křižovatce jsme pokračovali nahoru.
Stoupání od křižovatky na San Pellegrino je pořádně prudké, potkávali jsme značky typu 15%, 17%, které naštěstí úplně pravdu nemluvily. Čtyřkilometrový úsek má nakonec v průměru "jen" asi 11%. Charakter stoupání je příznivý - les + hodně zatáček. Za tímto úsekem následuje zasloužený odpočinek, v podobě rovinky okolo malého rybníka (k dispozici i pitná voda). Cesta se v tomto místě vynoří z lesa a výhled se více otevře - odsud už je vidět dlouhá traverza a na jejím konci sedlo San Pellegrino. Tenhle úsek už není zdaleka tak prudký, stoupání je zhruba jen poloviční. Sedlo San Pellegrino je rozložitější než Valles, začíná zde spousta vleků, dokonce i kabinová lanovka na protější vrchol, což jasně naznačuje, jak živo tu v zimní sezoně musí být.
Sjezd dolů je krásný, dá se tu jet rychle, zatáček zde moc není. Každou chvíli se objeví pohled na panoráma Dolomit, je to zážitek. Ve výšce okolo 1400 metrů cestu křižuje lanovka a zhruba kilometr za tímto křížením je malý most a hned za ním nenápadná odbočka vlevo. To je místo začátku stoupání na jedno z těch krásných malých sedel - Passo Lusia. Jak už jsem psal na začátku, povrch není vhodný pro silniční kolo, sklon taky moc ne. Cesta se prakticky hned za odbočkou ztratí v lese a s pořádným sklonem (místy tak 20%) začne nekompromisně stoupat na Passo Lusia. Je to tak prudké, že nejlehčí převod přijde na horském kole jednoznačně vhod. Když odmyslím sklon, povrch (štěrk) a neustálé zvedání předního kola, i tento kopec se dá pokořit. Chce to jen výdrž a nějakou tu fyzičku :) Stoupání má necelých šest kilometrů a až na pasáž pod lanovkou a úplný závěr vede lesem, což je docela fajn, protože na slunci by to bylo hotové peklo... Jisté je, že celá ta námaha stojí za to, protože nahoře čeká mádherná krajina a ještě hezčí výhled - Alpy kam se člověk podívá... Sedlo Lusia je malé, travnaté, stojí tu jedna chata a jinak zde narazíte více na chodce než cyklisty, k večeru je tu přímo božský klid (to byl náš případ).
Sjezd dolů je méně prudký než bylo stoupání, ale rozhodně je to zajímavá a trošku techničtější pasáž s občasnými serpentinami a příčnými žlaby pro odvod vody. Celý sjezd je v lese, ze kterého se vynoří až u jezera Paneveggio. Tady se okruh uzavře a zbývá už jen objet jezero a přes Bellamonte sjet až do Predazza. Myslím, že takových sedel jako je Passo Lusia bude na stránkách ještě přibývat, hodně nás tahle změna bavila.