Web nejen o cyklistice
Parametry trasy | |||||
Najeté kilometry | cca 92 | Doba jízdy | cca 5:00 | Průměrná rychlost | cca 18 |
Kemp pod Alleghe, kde jsme se ubytovali a kam jsme přijeli přes Passo di Cereda a Forcella Aurine leží v nadmořské výšce zhruba 950 metrů nad mořem. Odbočka na Passo Duran je ovšem ve městě Agordo ve výšce zhruba 600 metrů, čili začátek tohoto výletu je více než pohodový. Sjezd do Agorda měří zhruba šestnáct kilometrů a kromě dvou minimálních kopečků je to pohodová vyhlídková jízda úzkým údolím. Cesta se sice neobejde bez šlapání do pedálů (kopec má kromě prvních dvou kilometrů jen asi 2% sklon), ale po ránu je to aspoň trocha rozhýbání . Jako bonus ve sjezdu potkáte i jeden téměř dva kilometry dlouhý tunel, který se sluší projet co nejrychleji.
V Agordu pohoda končí, za odbočkou vlevo už čeká více než jedenáct kilometrů stoupání s převýšením téměř kilometr... Zprvu je stoupání pohodové, cesta přes Agordo vede podél řeky asi kilometr a půl, potom se postupně od řeky odpoutá a vede po úbočí kopce poměrně prudce nahoru. Sklon dosahuje více než osmi procent, sem tam se ve spodní pasáži projíždí malými městy, jedno z těch posledních je La Valle Agordino. Městečka jsou typicky Italská, cesta přes ně je více klikatá, ale moc serpentin celkově na této cestě nenajdeme. Prostřední pasáž je nejnáročnější, sklon se zde vyšplhá nad 10%, cesta i zde vede víceméně pořád lesem. Asi šest kilometrů pod vrcholem se cesta podstatně zúží a je pouze pro osobní auta, sklon se opět vrátí někam k osmi procentům. Tahle pasáž je asi nejkrásnější z celého stoupání, je to hodně malebné, postupně se otevírá výhled na údolí a na vysoké typicky "Dolomitovské" štíty okolo. Cesta vede v podtstatě jen po úbočí hory, nejsou zde žádné patrové serpentiny jako to například bylo na Passu Gobbera nebo na některých Švýcarských sedlech jako je Grimselpass. Závěrečné dva kilometry jsou odměnou za překonané výškové metry, sklon klesne někam pod pět procent, les pomalu zmizí a naplno se otevře pohled na štít jménem Monte Moiaza a také na údolí, kde to všechno začalo... Passo Duran je opět jedno z těch krásných malých a málo frekventovaných sedel, je docela obtížné, ale stojí za to sem jet. Na vrcholu najdete jen horskou chatu a menší parkoviště, žádné obří středisko (díky bohu) nečekejte.
Sjezd z Duranu je jako většina Alpských sjezdů super Je zde hodně zatáček, ale serpentin až tak moc ne, i když jedna pasáž je na ně bohatší. Sjezd končí před městem Forno d'Zoldo, do města se vjíždí téměř po rovině. Je to ideální místo pro pauzu, nechybí pořádný obchod ani dostatek vody. Za městem následuje ještě kousek rovinky a za mostem už čeká odbočka na passo Cibiana. Začátek je pohodový, podobně jako několik stoupání je první kilometr okolo řeky a cestá stoupá jen lehounce. Pak ale nabere svůj správný sklon, stočí se vpravo a začne se drápat nahoru - vpravo jde hezky vidět zmenšující se budovy v údolí. Pak už jen následuje jedna vesnice za druhou, v nich kupa serpentin, mezi jednotlivými vesnicemi buď louka nebo lesní pasáž, a pak další vesnice... Sklon cesty je i 9%, takže to není moc sranda. Okolo 1100 metrů přijde kratičký sjezd a za ním stoupání pokračuje a zatím nezvolňuje. Člověk by si řekl, čím nižší sedlo, tím musí být lehčí, ale je to přesně naopak... Naštěstí nad 1200 metrů přijde mírnější kousek (cca 5% sklon) a už to dokonce vypadá, že se nezmění a v tomto pohodovém duchu dosáhne až na vrchol. To je ale omyl, zhruba dva kilometry pod vrcholem to začne být opět pěkná dřina a až úplný závěr je v pohodě. Nahoře čeká opět malebné sedlo, částečně schované v lese stejně jako poslední kus stoupání, ale kousek za cedulí s nadmořskou výškou u horské chaty se odkryje krásný výhled na hory. Opět stojí za to sem jet!!
Sjezd je hezký, nechybí serpentiny, zatáčky, ani vyšší rychlost :) Sjezd končí v údolí, odkud nevede jiná cesta než docela prudké stoupání na hlavní cestu ve Venas di Cadore. Odsud až do Auronza už se jede jen po hlavní cestě, takže je to trochu nuda - žádné velké stoupání ani klesání se nekoná. Tento úsek jsme jeli už při své první návštěvě Dolomit v roce 2005 v etapě na Passo Tre Croci. Cesta od Lozza di Cadore začne po lehčím klesání plíživě (a nepříjemně) stoupat až do Auronza di Cadore, což je velké turistické centrum a zároveň cíl této etapy. Tedy, přesněji řečeno, cíl je za Auronzem v kempu, který opět patří k těm dobře vybaveným, a prostě je to po celém dni vhodné místo k ubytování