Cyklovýlety - Švýcarsko 2006

Cyklovýlety v roce 2006

Švýcarsko - Itálie

Aprica - Villa di Tirano - Aprica

Parametry trasy
Najeté kilometry	33,79	Doba jízdy	1:39:18	Průměrná rychlost	20,3

Takže počasí se nám skutečně nezlepšilo, celou noc lilo a nejinak tomu bylo i ráno. A tak Svob vymyslel totální odchylku od plánu - pojedeme do Itálie kousek od Švýcarských hranic... Jak se ukázalo, byl to skvělý nápad, protože se nám podařilo před deštěm skutečně ujet. Když jsme přejížděli Oberalppass, tak jsme tomu ale ještě nevěřili, protože sněžilo a okolní vrcholy byly dost bílé. Stejně tomu bylo i na Julierpass, docela jsme koukali, půlka srpna a ono sněží :) Každopádně jsme se přes Berninapass dostali až do Italského Tirana a pak jsme vyjeli na Passo Aprica, kde jsme se kousek za sedlem ubytovali v kempu. Ten byl velice hezký, cena byla adekvátní, takže jsme byli velice spokojení. Po pár dnech jsme navíc byli v teple a to nás samozřejmě těšilo dvojnásob. Velmi rychle jsme se ubytovali a ještě jsme se rozhodli projet se do Villy di Tirano a vyškrábat se na sedlo Aprica. Z okna auta se nám to velice líbilo, navíc převýšení okolo 700 metrů v jednom tahu slibovalo slušnou makačku.

Cesta z kempu pár metrů stoupá, až na passo Aprica. Pak už následuje jen klesání. Zpočátku je to přes město Aprica (www stránky), kde jsou zhruba dvě serpentiny, pak následuje kousek rovinatého klesání a pak už jen zatáčkovitý sjezd. Hodně se jede okolo betonové zdi z jedné strany, protože cesta je zaseklá do kopce. Cesta je trošku méně kvalitní, ale není to žádný extrém, takže se jede vcelku dobře. Jen je třeba dávat opravdu pozor, protože silnice je vcelku frekventovaná, obzvláště v sobotu, kdy se mění turnusy. Jede se hodně pod stromy a také okolo je výrazná zeleň, přece jen nadmořská výška je nižší - pod tisíc metrů. Asi po šesti kilometrech přijde odbočka vpravo, po které se lze dostat do Villy di Tirano. Je hezky patrné, do jaké nížiny se sjíždí, protože se dost otepluje s každou stovkou metrů, o kterou klesnete. Před koncem sjezdu přijdou už i nějaké vesničky, typicky Italsky uspořádané :) Ve Ville di Tirano se pak zatáčí vlevo a po ještě frekventovanější cestě se jede směr Tresenda. Cesta vede okolo řeky (potoka) Adda po jeho proudu, takže je mírně z kopce. Všechno vypadá typicky Italsky, až člověk čeká, že každou chvíli dojede k moři (je zde také krásně teplo, proudí sem vzduch z nížin). Těsně před Tresendou je nutné odbočit vlevo, protože tudy vede cesta zpět na passo Aprica. Nejprve se projede krátkým tunelem a pak už cesta jde nahoru. Po levé straně jde vidět údolí s Tiranem a pak už bohužel zmizí za zelení. Cesta jde nahoru se sedmiprocentním sklonem a je třeba si rozložit síly, protože sklon nepolevuje. Stoupání má přes jedenáct kilometrů a vzhledem k tomu, že se vyjíždí z nížiny, je sympatické, jak se mění krajina. Nejprve se jede v lesíku a pak už stoupání vypadá více jako horské stoupání, objevují se serpentiny, jede se okolo skály a po pravé straně za odbočkou, kterou jsme jeli na Villu di Tirano se objevuje výhled na okolní vrcholy pohoří Alpi Orobie, které se pohybují i okolo tří tisíc metrů! Zajímavé je, jak je svah, po kterém vede cesta, strmý, údolí jsou hluboká a jsou plná zeleně. Po jedenácti kilometrech kochání se dostává cesta až k městu Aprica. Stačí vyjet dvě serpentiny a je vyhráno. Tohle stoupání patří k náročnějším, hlavně díky délce a stabilnímu sklonu.

Pokračování na Aprica - passo Tonale - Aprica >>

Zpět na << Andermatt - Oberalp