Cyklovýlety - Švýcarsko 2006

Cyklovýlety v roce 2006

Švýcarsko - Itálie

Aprica - passo Mortirolo - Aprica

Parametry trasy
Najeté kilometry	61,16	Doba jízdy	3:04:49	Průměrná rychlost	19,9

Když se nás před naším výletem na Tonale ptal správce kempu, jestli jedeme směr Mortirolo, nevěděli jsme, o co mu jde. Znělo nám to nějak podezřele příbuzně se slovem Mort a my jsme se umřít nechystali :) Ale následující den jsme si v mapě všimli malinkého nápisu passo Mortirolo a bylo jasné, kam pojedeme...

Cesta začíná opět v Aprice sjezdem z kempu po místy klikaté silnici do Edola. Tenhle sjezd už jsme znali, tak jsme to trochu pustili dolů a kochali se pohledem na hory. V Edolu se jede opět přes mikrotunýlek směr Tonale. Ale ne tak docela, po několika málo kilometrech cesta dospěje k odbočce do městečka Monno (den předtím jsme se shodou okolností zde na autobusové zastávce schovali před deštěm a větrem a posvačili skvělou konzervu:)). Tady začíná stoupání s převýšením skoro kilometr. Na to je třeba se psychicky připravit. Stoupání bych rozdělil do dvou fází. Ta první je zhruba osm kilometrů dlouhá a má průměrný sklon okolo pěti procent. Protože však začátek není moc drsný, tenhle průměr se zvyšuje až v drzhé půli první pasáže, kdy se jede podél řeky. Především přes Monno je to těžká práce. Cesta jde přes město hodně prudce nahoru, v podstatě se šplhá serpentinovitě do svahu. Na konci tohoto úseku (kde je tak padesátimetrový úsek okolo kostela s brutálním sklonem), se otevírá krásný pohled (fotka). Pak následuje krátká odpočinková rovinka a cesta se začne skutečně drát nahoru. Průměrný sklon je přes osm a půl procenta, ale některé pasáže mají hravě přes dvanáct. Tohle je vážně prudký kopec. Je to dáno tím, že se nejede po frekventované cestě, je to taková horská cestička, která spojuje usedlosti. Velká část cesty v druhé pasáži se kroutí přes pastviny, auto tu nepotkáte. Tohle sedlo je pro milovníky přírody, je tu klídek, sem tam se okolo pasou krávy. Tenhle klídek byl v našem případě narušen funěním a občas i nadáváním, protože sklon v některých serpentinách byl smrtící. Tady jsme pochopili, že Mortirolo je důstojný název :) Kdo tohle sedlo vyjede bez toho, aniž by se postavil alespoň v těch nejprudších pasážích do pedálů, je vážně dobrý (do téhle skupiny bohužel nepatříme...).

Úplný závěr stoupání je už jednoduchý, sklon je mírný, až vyvolává otázky, za kterým keřem přijde ta cedule. Najednou se objeví... Ale to neznamená konec stoupání, cesta pak mírně stoupne k malé křižovatce. To je docela překvapivé, najít pár metrů od sedla rozdvojující se cestu, navíc bez jakýchkoliv ukazatelů. Vlevo se jede po levé straně hřebene a vpravo je další sedlo - passo di Foppa. Tahle dvojice sedel je docela unikát, jsou od sebe doslova pár set metrů, takže je otázkou, jestli to lze vůbec jako dvě sedla chápat. Passo di Foppa leží na pravé straně hřebene, cesta k němu stoupá jen lehce. Otevře se výhled na údolí, kde leží Tirano, odkud jsme jeli na passo Aprica a ten je vskutku působivý, protože převýšení je skoro kilometr a půl. Odsud jde vidět hezky i masiv Berniny, kde leží sedlo passo Bernina a Forcola di Livigno. Passo di Foppa má originální cedulku - je dřevěná a je přibitá na kůlu. Když jsme tam byli my, tak na ní byla přibitá fotka Pantaniho, jednoho ze slavných vrchařů. V téhle oblasti bylo fotek plno, Pantani byl i na vlajkách v Aprice, takže z toho lze usuzovat, že tady často trénoval. Cesta od passo di Foppa (GPS naměřila 1857 m.n.m.) klesá strmě dolů směr Mazzo di Valtellina, což je obec kousek nad Tiranem v údolí Valtellina. Nejeli jsme tam, ale soudě podle mapy, bude to mnohem horší, než jet ze strany od Edola. V mapě je na kousku cesty podezřele moc dvojitých šipek znázorňujících prudké stoupání :)

Naše cesta vede ale zpět na křižovatku a pak dále do kopce po hřebeni. Jede se hodně lesem, cesta se trochu kroutí a je zvlněná, rozhodně se nejede po rovině, kousek z kopce, kousek do kopce. Není to úplně příjemná pasáž, ale bohatě to vyvažují výhledy na údolí Valtellina, na Tirano a okolní horský masiv. Je to vážně paráda, navíc krajina je malebná, jede se pořád po uzoučké cestičce, zřídkakdy narazíte na nějakou usedlost. Problém je s tím, kam vlastně cesta vede... Směrovka žádná, lidi žádní, takže nezbývá než jet rovně. Nakonec cesta asi tak po dvanácti kilometrech od sedla přece jen dospěje k malé křižovatce, což znamená, že je třeba se rozhodnout. Vlevo se jede dolů (to jsme nevěděli) a rovně ještě dál po hřebeni s tím, že se sjede těsně před Apricou. My jsme chtěli jet právě tímto směrem, ale nějak se nám to nezdálo, což byla chyba a sjeli jsme do Corteno Golgi. Škoda, protože jsme se připravili o hezkou scenérii a navíc jsme museli šlapat pár kiláků do kopce. Nicméně ten sešup byl drsný, dokonce jsme poprvé v životě viděli tuto značku :) . Tak tudy jet nahoru, tak to neutáhnem na silničkách, sklon byl smrtící, koukal jsem na Svobodíka, co jel jednu serpentinu za mnou a čekal jsem, kdy přepadne přes řídítka :) Něco takového jsme ještě po silnici nejeli. I když po silnici... Ta cesta taky za moc nestála. Každopádně tohle doporučujeme všem, které nudí obyčejné stoupání po relativně frekventovaných cestách, které mají normální sklon... Po sjezdu do Corteno Golgi se jede starou známou cestou směr Aprica, tady už není potřeba nic popisovat. Opět vyvedená etapka...

Pokračování na Kemp Cavresc - passo Bernina - passo Maloja - Forcola di Livigno - kemp Cavresc >>

Zpět na << Aprica - passo Tonale - Aprica