Cyklovýlety - články, zajímavosti

Pěší výlet na Bishorn

Dlouho jsem svého kamárada Zahona přemlouval, ať mi sem něco napíše o Bishornu a sám tomu nevěřím, povedlo se to asi po půl roce :) Výlet podnikla partička mých kamarádů (Zahon, Pasťák, Sira s partnerkou Evou) v roce 2007. Byli jsme ve stejný týden na dovolené ve Švýcarsku, oni za účelem pěších výletů, my za účelem cyklistických :) Jeden den jsme se domluvili na nocleh ve stejném kempu (byla docela sranda) a ve dnech dalších jsme se každý věnovali své oblasti zájmu...

A tohle napsal Zahon skoro sám :)

Den před výstupem jsme se přemístili ze Samnaun (východní Švýcarsko - kanton Graubünden) do kempu Zinal, což je na západě Švýcarska v kantonu Valais (nejbližší větší město je Sion). Cesta autem nám zabrala celý den, bylo to dost náročné, protože na této cestě leží plno vysokohorských sedel, která je nutno přejet. To je velice náročné na spotřebu a taky na opotřebení auta (tlumiče, brzdy), proto jsme při návratu domů zvolili cestu po dálnici, která je sice delší, ale rychlejší, šetrnější k autu a v konečném součtu levnější. Kemp Zinal leží nad hranicí 1650 metrů (1678 m.n.m.), což znamená, že to není nejteplejší místo na zemi, ale v létě za dobrého počasí to je v pohodě. Kemp má i oficiální stránky - www.camping-zinal.ch a patří ke středně vybaveným kempům, zařadil bych ho do kategorie sportovních kempů, kde nechybí teplá voda, pračka, malé občerstvení a restaurace. Ceny jsou také únosné, po rozpočítání do čtyř osob to na každého vyšlo do 15 Franků i se sprchou (ta je za 1,50 Fr.).

Vzhledem k tomu, že z kempu je to na Bishorn vcelku daleko, není to výlet na jeden den. Proto jsme byli rozhodnuti přespat na vysokohorské chatě Cabane de Tracuit. Celkové převýšení je okolo 2500 metrů, což je více než jedna a půl Sněžky (pokud byste ji šli z nulové výšky). Výhodou toho, že jsme cestu rozložili na dva dny bylo, že jsme druhý den ráno nemuseli moc spěchat a v klidu jsme vyrazili okolo půl desáté. Podle značky měla cesta na tuto vysokohorskou chatu trvat přibližně čtyři až pět hodin. Tomu jsme se zasmáli a dali si cíl být tam za dvě a půl hodiny :) Do optimistického odhadu jsme se sice nevešli, ale i tak nám cesta včetně půlhodinové pauzy trvala cca 3 hodiny 40 minut.

Cesta byla ze začátku dost prudká, střídaly se zde lesní pasáže s planinami, nad hranicí dvou tisíc metrů se les postupně vytratil a krajina byla spíš travnatá, což se samozřejmě také s výškou měnilo a postupně nastoupily pouze kameny. Po překročení malého převisu (výšku měl tak 4 metry) nad hranicí 3200 metrů (první a jediné místo, kde byl kousek řetězu) už byla krajina pokrytá souvislou sněhovou vrstvou (ledovec Turtmann) a od této chvíle se šlo pouze po sněhu. Zmíněný převis se nachází cca 200 metrů od chaty Cabane de Tracuit. Po zkušenostech z jednoho z předešlých dní (chata Lischana), kde jsme hlavně díky ne zrovna hezkému počasí byli sami, jsme očekávali i na této chatě trochu soukromí. Na chatu jsme dorazili okolo čtvrt na dvě a šli jsme se ubytovat. Co se soukromí týče, byli jsme vyvedeni z omylu hned u hlavních dveří, kde jsme uviděli asi čtyřicet lidí (Francouzi, Němci, Italové), jak sedí v restauraci a dávají si do nosu. Nocleh by se měl objednat dopředu, protože se může stát, že nebude pro příchozí turisty místo, což by znamenalo cestu zpátky do údolí... To jsme nepodcenili a ještě před odjezdem z hostelu jsme si ochotnou recepční nechali pokoje zarezervovat (je nutná francouzština).

Chata má kapacitu zhruba sto lidí. V zimě je to jen útulna, kde je v provozu jen jedna místnost pro okolojdoucí turisty, aby se zde mohli ohřát, vysušit věci (např.na chatě Lischana mají i skříň se zásobami, jednotlivé věci jsou oceněny a kdo si vezme, do kasičky vhodí příslušný peníz). Pokoje jsou asi pro čtyřicet lidí, takže zaručují nerušené soukromí :) To nás sice trochu překvapilo, ale zase jsme si díky tomu mohli před spaním vyslechnout spoustu pohádek ve francouzštině, němčině a italštině. Zatímco my jsme unavení usnuli někdy po desáté, ostatní ponocovali asi do jedné. To jim ovšem nezabránilo vstát za svítání a vyrazit nahoru... To samozřejmě nebyl náš případ, my jsme vyrazili okolo půl osmé. Chata byla přes noc totálně plná, ráno už jsme ale díky pozdější době tolik lidí nepotkali :)

Cesta na Bishorn tedy začala v půl osmé, nasadili jsme si mačky a vyrazili jsme nahoru. Pouze jeden z nás byl vybaven cepínem a jeden lanem, které jsme stejně nepoužili i přesto, že jsme nepotkali snad ani jednu skupinu, která by nebyla uvázaná. Z mého pohledu (Lukáš) docela riziko... Nedoporučoval bych i z toho důvodu, že po uklouznutí se dá sjet dolů... První třetina cesty byla silně vycházková, náročnost terénu malá, byla to téměř rovinka, zajímavostí (ale nebezpečnou) byly praskliny v ledovci, které se skrývaly ve sněhu. Pak se ale ráz cesty změnil a náročnost šla nahoru. S přibývající výškou to bylo těžší a těžší a počet našich kroků za minutu šel dost dolů (což je logické, protože kyslíku ubývá a vzduch přece jen řídne). Někteří z nás si museli dělat pauzy častěji. Čím více jsme odpočívali (a že to někteří z nás potřebovali), tím intenzivnější byly i myšlenky na návrat. Samozřejmě svou roli hrálo to, že v takové výšce jsme skoro všichni byli poprvé v životě.

Nahoře jsme byli v deset, silnější dvojice o čtvrt hodinky dřív (jako vždy Eva a Sira). Závěr byl hodně prudký, i v mačkách (bez těch se to nedá vylézt) připadl na tři kroky dopředu jeden dozadu, protože nám to podkluzovalo. Rozhled byl parádní, díky počasí jsme viděli určitě padesát kilometrů do okolí. Nahoře jsme udělali pár hrdinských fotek (tady je jedna z nich) a pospíchali jsme dolů s nádherným pocitem. Nahoře to totiž pěkně foukalo, tak bylo lepší před větrem utéct. Mačky jsme si sundali zhruba u chaty, kdo se odvážil, tak je sundal už na rovině. Na chatu jsme dorazili okolo poledne a občerstvili jsme se (například 0,3dl Coca-coly za 5 franků nebo polévka 5 franků, prostě lidové ceny). Kromě polévky se zde vaří i náročnější jídla, jako v normální restauraci... Pokud si objednáte pokoj s večeří, vyjde to tuším cca o patnáct franků víc než jen nocleh. Zásobování chaty je řešeno pomocí dobrovolníků a nasmlouvaných lidí, kteří nosí jídlo. Ve velkých dávkách zásobuje chatu helikoptéra. Jedno kilo zásob stojí cca jeden frank (podle zkušeností z Lischany). Elektřina sem nevede, ale jsou zde solární panely a agregát.

No a po obědové pauze jsme sestupovali do údolí směrem ke kempu. Sestup byl celkově v pohodě, potkávali jsme dost kamzíků (mají docela slušné rohy :)) Do kempu jsme dorazili tak kolem čtyř, protože jsme cestou odpočívali. Zničení jsme byli slušně, přesto jsme si s Pasťákem dali pár piv v místní restauraci.

Mapka

Zajímavé odkazy

• Alpy 4000+
• Seznam Alpských čtyřtisícovek
• Bishorn na summitpost.org

Fotky použity ze Zahonova archivu - dík :) Datum zpracování: 9.dubna 2008.

Zpět na << Grossglockner Hochalpenstrasse

Další sportovní zajímavosti

Silverta - Bielerhöhe Alpenstrasse
Lyžařské středisko Livigno
Großglockner - vysokohorská silnice
Timmelsjoch - vysokohorská silnice
Ötztal - ledovcová silnice