Web nejen o cyklistice
Parametry trasy | |||||||
Najeté kilometry | 47,9 | Doba jízdy | 3:14 | Průměrná rychlost | 14,8 | Převýšení | 2070 metrů |
Protože jsme v roce 2013 strávili na silnicích okolo Brianconu nějaký ten čas, musel jsem za něčím novým vyrazit do terénu...
V Brianconu se v podstatě sbíhá pět údolí, z nichž jedno vede na Col du Lautaret, druhé na Col de Montgenévre, třetí na Col d'Izoard, čtvrté dolů do Argentiére - tam všude jsme byli... Tím pátým vede nenápadná cestička na Col des Ayes. Tomu jsem nemohl odolat a tak jsme s mou drahou vyrazili na kopec nejprve k jezeru Lac du Orc asi do 1950 metrů nad mořem, a pak jsme se při cestě zpět oddělili, abych mohl přijmout tuto horskou výzvu
Cesta začíná z kempu ve vesnici Chamandrin, respektive hned na kruháči za řekou Durance. Tady je vlastně nejnižší bod, odsud se musí už jen do kopce. Kousek stoupání po asfaltu do Villard St.Pancrace je dobrý na zahřátí, pak se jde na to. Není to úplně snadné trefit, je potřeba se držet směrovek na Chalets Les Ayes, které jsou na rozcestnících připomínající naše označení ulic. Ale ono vlastně stačí pořád stoupat, pak se najednou ocitneme na úzké silničce nad vesnicí a už není pochyb o tom, že je to správně. Po levé ruce je v údolí řeka a tak to vlastně zůstane až k jezeru. Překvapením pro nás bylo, že se ze silnice stala kousek za vesnicí šotolinová cesta, po které normálně jezdí auta - je potřeba MTB...
Stoupání tedy rozhodně nebylo zadarmo, zhruba po pěti kilometrech jsme velmi rádi najeli na asfalt a nechali se velmi příjemně překvapit krajinou - najednou jsme se dostali do širokého údolí, které se asi za dva kilometry rozdvojilo. Zde byla poslední vesnice na trase - Chalets des Ayes. V ní jsme narazili na velmi příjemnou domácí hospůdku, která přímo vybízela k návštěvě - což jsme taky udělali :)
Ale to ještě nebyl konec ani se stoupáním, ani se šotolinou... Cesta dál stoupala až k takové velké mýtině, po které se klikatil potok a na které byl velký picque nique plac... Zde si naše nohy chvilku odpočinuly, abychom pak celé stoupání mohli zakončit asi po kilometru a půl u krásného jezírka s výhledem na hory - dál se už jet nedá.
Od jezera nezbývá, než se vrátit stejnou cestou. Vlastně - je možno se vrátit jen kousek k piknik plácku, v jehož spodní části se nenápádně odpojuje napravo šotolinová cesta a pokračuje (zase) do kopce. Až do výšky asi 2230 metrů je to sjízdné na kole, pak už stoupání na sedlo pokračuje po turistické stezce. Ta už moc sjízdná není, ale hlavně je slušně prudká - skoro 20%. ...a jde se tlačit! Pro milovníky vysoké tepovky - klid, i tlačení a přenášení kola odpovídá požadovaným parametrům
Kolo je nutné tlačit tak kilometr a půl max, ale chvilku to tedy zabere - tipoval bych to tak na půl hodinky. Ale má to každopádně cenu, výhled stojí za to. Navíc zde pravděpodobně okolo 16.00h na konci srpna bude člověk úplně sám - já jsem potkal na konci šotoliny dva lidi, kteří scházeli, jinak nikoho (ani ve sjezdu).
Chvilka pokochání stačí, pak už je dobré zkontrolovat brzdy, odemknout tlumič(e) a jet dolů. Sjezd je tak středně technický, nějakou zkušenost už to vyžaduje - rozhodně zábavná jsou místa, kdy se chodníček otáčí o 180 stupňů. Vzhledem k tomu, že se mi to podařilo sjet asi z 99%, troufám si tvrdit, že to sjízdné je. Za mokra to asi bude na mokrých kamenech trochu divočina při sklonu okolo 15-20%, ale to asi lze v horách tak nějak čekat :)
Techničtější kousek končí v osadě L'Echaillon, odkud už vede šotolina, která přejde po čase v asfalt - v těchto místech už se dá jet i rychle... Klesání pak končí v městečku Brunissard, což je (kromě toho, že je to lyžařské středisko) poslední vesnice pod Col d'Izoard. Tady si to velmi dobře pamatuju, protože zde začínají serpentiny, které mám tak rád. Stoupání na Izoard jsem popisoval zde, čili se nebudu opakovat... Snad jen zmínka o tom, že jsou to vlastně dvě sedla za sebou, to jedno je před krásnou scenérií Casse Desserte a jmenuje se Col de la Platriére.
Sjezd z Izoardu je popsán tamtéž, určitě patrí k těm pěknějším, co jsme kdy sjeli. Za serpentinami se to dá prakticky pustit a užít si trochu rychlosti. Od výšky asi 1700 metrů už to tak prudké není, na cestě je dokonce jedno kratší stoupání, ale jinak je to prakticky až do kempu z kopce... Zhodnocení - je to krásný MTB / silniční okruh (40/60).