Web nejen o cyklistice
Parametry trasy | |||||
Najeté kilometry | 103,68 | Doba jízdy | 4:46 | Průměrná rychlost | 21,7 |
Cesta začíná ve Vrchlabí a stoupá podél Labe se stabilním sklonem až pod přehradu u Špindlerova mlýna. Pod hrází překročí cesta Labe a začně výrazně stoupat až k přehradě. Z koruny hráze je pěkný pohled nejen na vodní plochu, ale také na horské panorama a na spodní část Špindlerova mlýna. Ten v sobě nezapře lyžařské středisko a svou úrovní připomíná více střediska v zahraničí než u nás. Pravdou je, že v Alpách jsou městečka přece jen ještě o stupeň upravenější :) Na konci Špindlu je začátek stoupání na Špindlerovu boudu, což je sedlo, které se tyčí na České poměry docela vysoko - do výšky 1200 metrů.
Stoupání na Špindlerovu boudu, které je zpoplatněno, neb leží v národním parku (2009 - 300 Kč!), má v různých úsecích sklon něco mezi 5 a 7 procenty, žádná pasáž není příliš prudká, ale ani příliš odpočinková. Myslím že můžu napsat, že se jede dobře a bez větších problémů, jeho délka je cca 7 kilometrů a převýšení pod 500 metrů, navíc jsou zde serpentiny, které psychicky pomáhají zvýrazňovat překonaný výškový rozdíl. Větší část cesty vede lesem, vrcholové pasáže jsou pak odkryté, závěrečná část nad Josefovou boudou je navíc méně prudká a umožňuje trochu zrychlit a nevypadat tak zmoženě :) Sedlo je východiskem pro turistické trasy (jezdí sem i autobus), takže je zde docela živo, navíc tudy prochází Česko-Polská hranice, takže slyšet polštinu není žádný problém.
Na Polskou stranu vede úzká silnička, po které se dá dojet do Bukowiny, což je vesnice ležící pod kopcem. Asfalt je zde dost rozbitý, především hrozně vlnitý a plný nečekaných pastí (jak bych nazval hluboké díry). Sklon je brutální, posledních pár set metrů před nájezdem na normální cestu je to určitě více než 14 procent. Cesta pak pár kilometrů ještě klesá a napojuje se na hlavní silnici vedoucí směrem na Karpacz. Zde klesání končí a začíná slušné stoupání s délkou zhruba 4 kilometry. Sklonem je určitě srovnatelné se stoupáním na Špindlerovu boudu. Uprostřed Karpacze opět cesta hodně klesá městem (je zde snd milion Polských turistů) až do nejnižšího bodu, kterým jsou Polské Kowary. Zde jsme se chtěli vydat zkratkou na sedlo Pomezní boudy a místo toho jsme si vyjeli zbytečně asi kilometrový prudký kopec nad Kowary (aspoň byl výhled) - mapa nás v tomto bodě zradila, protože ukazovala, že cesta pokračuje (bohužel skončila v lese a pak už pokračovala jen jako šotolinová). Takže jsme se vrátili do Kowar a odtud najeli na hlavní cestu směrem na Pomezní boudy.
Stoupání na Pomezní boudy je v první fázi táhlé, sedmikilometrový úsek se sklonem asi čtyři procenta zrovna moc příjemný není. Po krátké rovince se pak cesty na křižovatce rozdělují a začíná pravé horské stoupání na sedlo. Cesta vede opět velkým dílem lesem, sem tam se klikatí, což je opět zajímavější. I tady je průměrný sklon mezi 5 až 7 procenty a není zde moc příležitostí k odpočinku, nicméně opět bych to zařadil mezi ty příjemnější kopce.
Sedlo Malá Úpa je opět hraničním místem mezi Českem a Polskem, což znamená že tímto bodem končí Polská část etapy. Cesta dál směrem na Vrchlabí klesá údolím kolem řeky Úpy, která asi 12 kilometrů klesá se zhruba 4% sklonem, což není rozhodně málo. Před Svobodou nad Úpou se sklon zmírní a občas je potřeba i trochu šlápnout do pedálů. Ve Svobodě se nabízí možnost jet na Vrchlabí přes Janské lázně hezkou krajinou, znamená to ale vystoupat opět zhruba pět kolometrů dlouhý kopec na Hoffmannovy boudy, sklon je opět zhruba 6%, ale po 80 kilometrech už to moc rychle nejede :) Nicméně okolo jsou lesy, na silnici málo aut, takže co víc si přát... Ze sedla pak následuje poslední sjezd tohoto výletu na křižovatku s hlavní cestou vedoucí na Vrchlabí. Na té je ještě pár kratších kopců, už se ovšem neděje nic dramatického. Krkonoše po pravé ruce však lákají celou cestu do Vrchlabí na další kopcovitý výlet