Web nejen o cyklistice
Parametry trasy | |||||
Najeté kilometry | 54,64 | Doba jízdy | 3:47:33 | Průměrná rychlost | 14,41 |
Bolzano leží v nadmořské výšce kolem 250 metrů, což je skutečně málo na to, že leží prakticky přímo pod Alpami. Z této nízké nadmořské výšky vyplývají stoupání, která se okolo nabízí - jsou dlouhá, často prudká a jejich převýšení dosahuje 1500 - 2000 metrů. Jedním příkladem takového stoupání je Penserjoch, který jsme sjížděli, druhým je pak stoupání na Passo Nigra, které jsme se rozhodli pokořit
Cesta do Prata, kde stoupání začíná vede v podstatě okolo dálnice na Brennerský průsmyk, kolem které (ale z druhé strany) jsme jeli i při cestě pod Penserjoch. Vymotat se z Bolzana a trefit ten správný není úplně jednoduché, ale naštěstí není problém si v kempu (který je na opačném konci města) vzít malou mapku cyklostezek a alespoň přibližně se podle ní orietovst. Po výjezdu z města následuje nepříliš zábavná pasáž po frekventované silnici (paralelně s dálnicí), ale naštěstí se dá najet na cyklostezku (alespoň místy se to vyplatí). Cesta do Prata nenápadně stoupá, výškový rozdíl oproti Bolzanu je přibližně 80 metrů. V Pratu je kousek před křižovatkou na Passo Nigra (u tunelu) dobré místo na oddech a dozásobení se vodou. Na zdejším dětském hřišti je nejen tekoucí pitná voda, ale i fajn posezení, kde se dá najíst.
Stoupání na Passo Nigra začíná dost zostra hned za krátkým tunelem, zhruba 300 metrová pasáž má určitě přes 12%. Celkově se v první pasáži jen na málo místech dostane sklon pod 9%, což tento kopec řadí mezi ty těžké. Díky bohu není cesta nudná, docela dlouho se kroutí po úbočí kopce a nabízí výhledy na údolí (viz fotka níže) i z výšky zhruba 500 metrů. Začátek je až ke křižovatce (asi po třech a půl kilometrech) serpentinovitý, potom je serpentin trochu méně ale pořád se objevují alespoň po dvou po třech, pak následuje traverza. V této části je stoupání především otevřené, výhodou jsou hezké výhledy, nevýhodou je žhavé slunce (pokud není zamračeno), které doslova vysává energii (jakoby už tak nestačilo těch 20kg zátěže na nosiči...). Odpočinek přichází až ve výšce 950 metrů po překonání prvního vrcholku, za kterým následuje krátký sjezd zhruba 60 výškových metrů. Kousek pod sjezdem je první částečný cíl na cestě - město Tiers, které leží ve výšce zhruba 1000 metrů, kousek za odpočinkovým úsekem. Před ním se projíždí ještě zhruba třemi vesnicemi, kde se v nouzi dá natankovat voda, ale Tiers je pro pauzu nejlepší. Je zde malé náměstíčko s kašnou a lavičkou - ideální pro lehčí svačinku a doplnění vody.
Z Tiersu následuje kratičký asi 200 metrový sjezd a za ním nejtěžší pasáž. Značka zde udává neskutečných 20%, bohužel se v tomto případě moc neplete - dobře kilometrová pasáž přes městečko St.Zyprian a kousek za ním má sklon zhruba 17%. Toto se snad nedá jet jinak než na nejlehčí převod... Nad městem se ráz krajiny trochu mění, cesta se trochu více noří do lesa, nicméně serpentiny po skupinkách stále zústávají. Sklon se za první zatáčkou nad St.Zyprian zmírní, ale pořád je to asi tak do 1350 metrů 10-12%. První výraznější úleva přichází ve výšce nad 1450 metrů, kde se sklon zmírní asi na 7%. Tato pasáž vede skoro celá v lese, sem tam se objeví skupinka serpentin a otevře se výhled na hory. V tomto duchu se pokračuje až pod vrchol, kde cesta ještě trochu ztratí sklon. Samotný vrchol je lehce schovaný v lese - i když vlastně to moc vrchol není, protože i nad sedlem cesta stoupá a stoupá, protože vede po hřebeni k dalšímu sedlu - Passo di Costalunga (Karerpass).
Spojnice mezi Passo Nigra a Passo di Costalunga lehce stoupá po úbočí kopce a nabízí na pravé i levé straně krásný výhled. Na levé straně jsou to horské štíty, na pravé les a lesnaté údolí, kterým vede cesta z Bolzana přímo na Passo di Costalunga. Po necelých pěti kilometrech vyhlídková cesta začne (trochu překvapivě) klesat ke křižovatce s cestou z Bolzana. Od křižovatky už jen krátce stoupne až k sedlu Costalunga, což je jen taková lahůdka :) Směrem na město Pozza cesta pokračuje asi čtyři kilometry po hřebeni a neklesá, což není úplně obvyklé. Pak se to konečně zlomí a následuje více než šest kilometrů dlouhý a občas serpentinovitý sjezd do Pozzy. Zde už jen stačí sjet z hlavní cesty vpravo a mezi domy se dostat ke kempu. Kemp je hezký, místa pro stany jsou zčásti v lese - to je fajn v případě horka, horší je tu ale zapíchnout kolíky...