Web nejen o cyklistice
Parametry trasy | |||||||
Najeté kilometry | 88 | Doba jízdy | cca 4:50 | Průměrná rychlost | 18 | Převýšení | 1400 metrů |
Tenhle výlet byl pro nás začátkem šestidenního okruhu přes část Jižního Tyrolska a Lombardie. Celý tento okruh se dá odjet tzv. natěžko s brašnama a plnou zátěží. Některé odbočky je vhodné jet jen nalehko, stejně jako jsme to udělali my :) Auto jsme nechali před kempem v Pratu, dá se zaparkovat určitě po domluvě i uvnitř, popřípadě u Hotelu Zentral, kde je k dispozici i podzemní parkoviště - opět ale záleží na obsazenosti a domluvě s personálem.
Začátek okruhu (a výletu) leží v malém městě Prato allo Stelvio, což je výchozí bod stoupání na proslavené Passo dello Stelvio - jedno z nejvýše položených silničních sedel v Evropě. Nicméně z Prata vede i jiná cesta a to teplým a slunným údolím Val Venosta (Vinschgau) směrem na Merano. Údolím vede krásná cyklostezka Via Claudia po proudu řeky Etsch. Stezka celých padesát kilometrů klesá, nejhezčí pasáž je u města Corzes - zde se sklon změní trochu výraznějším způsobem a stezka lesem klesá kolem posezení s občerstvením, načež po osmi kilometrech opět zvolní. Za zmínku stojí mimo jiné i charakter údolí, Val Venosta je proslavené jednak vinicemi, ale ještě více jablečnými sady. Téměř každé nezastavěné místečko v údolí je využito k pěstování jablek a je neuvěřitelné, jaká množství malých stromů doslova osypaných jablky se sem vejdou. Svůj jablečný sad má snad každý obyvatel Za zmínku stojí odrůdy Golden delicious nebo Red delicious - schválně v obchodech hledejte nálepku Val Venosta nebo Vinschgau. Více o Val Venosta najdete v souvisejícím článku.
Po cestě do Merana je kromě vinic ještě k vidění nádherná krajina, nad údolím se hned tyčí dvoutisícovky. Ve vesničkách a menších městech okolo jsou kromě možností doplnit vodu a něco sezobnout, také další zajímavosti - za všechny jmenuji například hrad v Castelbellu. Stezka je postavená velice dobře, v několika místech je sice úzká, ale to se při troše pozornosti dá zvládnout. Odpočívátek a laviček je dostatek, nad Meranem jsou dokonce dvě obří židle Do Merana se sjíždí podél silnice, ale ne tak úplně - v jednom bodě se stezka od silnice úplně odpojí a samostatně klesá několika serpentinama až do závěrečné části údolí.
Průjezd Meranem moc zábavný není, nicméně i zde se dá strávit odpoledne prohlížením historického centra, kávičkou atd. Ale jako vždy, toto my vynecháváme a proto jsme měli možnost dojet dál :) Za Meranem už stezku opouštíme a najíždíme na silnci. Ta sice ještě vede po rovině, ale ve městě Lana tato idylka končí. Merano je (jak my říkáme, v pěkné díře...) položeno níž a stejně jako například Bolzano klame tělem - nad ním leží sedlo ve výšce 1500 metrů, což se zdá, že je to pohoda, ale tutově je to horší než řada dvoutisícových sedel ve Švýcarsku, kde se překonává jen poloviční převýšení. V tomto případě nás čekalo více než 1200 metrů stoupání bez lehčích pasáží.
Stoupání na Gampenjoch je dlouhé asi 16km a dá se rozdělit na tři čáasti. Ta první překonává asi 300 výškových metrů a silně připomíná svým charakterem stoupání na Penserjoch z Vipitena - silnice stoupá traverzou nad údolí a mezi stromy jde krásně vidět, jaké převýšení je už překonáno, výhledy na údolí doslova osypané jablečnými sady stojí za to. Sklon asi 7% umožňuje i s plnou zátěží pořád udržovat alespoň nějaké tempo :)
Další část do Caprille překonává asi 400 výškových metrů a trochu mění ráz. Cesta vede lesem a začne se více klikatit. Zpočátku je ještě pořád vidět údolí, ale později se silnice stáčí vpravo mezi kopce a lesem stoupání pokračuje. Přidá se množství serpentin a cesta pokračuje až do posledního města Caprille. Posledních 500 výškových metrů má podobný charakter - serpentiny v lese plynule stoupají směrem k sedlu, záverečný kilometr je ovšem ještě docela smrtící... Nahoře na Gampenjoch čeká malá restaurace, jinak je sedlo spíš travnaté a jako všechny nižší sedla má ráz spíše podobný naší krajině. Co je ale navíc jsou štíty, které se nad ním tyčí :)
Sjezd do Sarnonica má také 16 km, ovšem sklon je poloviční. Krajina je spíše loukovitá, tato strana sedla je více obydlená - nejspíš díky tomu, že to není tak prudký kopec. Silnice tedy může vést bez tolika serpentin, prochází několika městy. Klesání se zastaví na chvíli ve městě Forno, odkud už jen cesta minimálně sjíždí do Sarnonica, kde je kemp. Není nijak levný, což nás v této oblasti dost zaskočilo (2 lidi, stan - přes 30 EUR...).