Web nejen o cyklistice
Parametry trasy | |||||||
Najeté kilometry | 77,5 | Doba jízdy | 4:35 | Průměrná rychlost | 16,8 | Převýšení | 1700 metrů |
Jak již bylo zmíněno na stránkách (viz Ponte Caffaro - Strada delle Tre Valli), stoupání začíná hned ve Val Dorizzo, nicméně za městem podstatně nabere na sklonu, což znamená docela prudké stoupání. Nejdříve se silnice zaklikatí na takové louce a později se vine po stráni podél řeky pořád nahoru až do vesnice Gaver, což je menší středisko jak v létě, tak v zimě. I tady se klesání na chvíli zastaví, aby se posléze vnořilo do lesa. Silnice se zúží tak, že se sem vejde akorát jedno auto a postupně se šplhá nahoru. Zde se nacházíme v národním parku Monte Adamello a je to znát, příroda je krásná, lidí není moc, nikde žádné parkoviště, široké sjezdovky... Stoupání se opět přeruší až na sedle Goletto di Gaver, pak následuje lehké klesání do údolíčka, které se nachází pod sedlem Croce Domini.
Úsek na Croce Domini má asi 150 výškových metrů a délku tak dva kilometry, takže i ten je docela výživný. V profilu to není tak vidět, jelikož se sem tam na cestě objevuje rovinka, ale stoupavé úseky nepatří k těm jednoduchým. Ke Croce Domini se překvapivě sjíždí a není to nejvyšší bod, tím je hřeben nad sedlem. Ze sedla pak vede cesta dvěma směry - buď dolů směrem na Breno (což je tento případ), nebo hezky ještě do kopce po nevyasfaltované silnici (Strada delle Tre valli - cesta třech údolí) přes sedlo Goletto del Crocette a Giogo della Balla až k Passo Maniva.
Sjezd z Croce Domini je dlouhý více než dvacet kilometrů a je to nářez, docela dost serpentin a hlavně převýšení okolo 1600 metrů. Z druhé strany to nebude nic jednoduchého, protože sklon se pohybuje celou dobu stabilně okolo osmi procent. Vzhledem k tomu, že už za sebou pár takových stoupání máme, byli jsme rádi, že tentokrát jsme jeli jen a jen dolů a soustředili se hlavně na to, ať se někde nerozmáznem Sjezd je určitě tak na půl hodiny a končí úsekem, který má asi 200 metrů a sklonem připomíná skokanský můstek :)
Breno je položené v dlouhém a širokém údolí Val Camonica a na klimatu je to znát. Zatímco nahoře je pod deset stupňů, zde je za slunečného dne (což ten náš byl) spíš tak ke třicítce. Vzhledem k tomu, že to je větší město, není zde nouze o obchody, na druhé straně není nouze o silný provoz. Silnice vedoucí celým údolím je frekventovaná jako blázen a zároveň je pěkně úzká. Frekventovaná je proto, že je to spojnice z Bergama a Brescia vedoucí k Passu Tonale, potažmo na Švýcarskou stranu. Další možností jak se dostat z Bergama je pouze vzít to přes Chiavennu (odsud se dá trochu si zajet a odbočit na Passo dello Spluga), což je ale pomalejší a komplikovanější varianta v závěru plná serpentin - proto tolik aut.
Kromě toho, že je silnice do Edola frekventovaná, nezanechala ve mně nějaký jiný zážitek. Zpočátku je krajina nic moc, podél cesty pár továrniček, jinak široké údolí a každou chvíli nějaké město. Možná největší dojem ve mně zanechaly asi 2 průjezdy městy, ty byly skutečně zábavné - po obou stranách staré baráky, žádná krajnice, nulová možnost uhnout a okolo sem tam nákladní auto. Sice to byly krátké úseky v řádech stovek metrů, ale v kombinaci s vedrem a lehkým stoupáním to nebylo jednoduché. Silnice do Edola s tím, jak se k němu blížila, pomalu nabírala na sklonu, poslední asi 4 kilometry už to šlo dost ztuha. Naštěsí je centrum Edola přímo určeno k odpočinku (doporučujeme zdejší zmrzlinu) a je v přímém kontrastu s tím, jak vypadá příjezd do města. Na náměstíčku a kolem řeky je menší park, lavičky ve stínu a fontánka s vodou. Tohle místo máme v paměti ještě z jiného výletu - na Passo Tonale, jehož trasu tímto výletem budeme ještě z části kopírovat.
Z Edola začíná prudší stoupání, výjezd z města je opět trochu chmurnější - starý úzký tunýlek a pak cesta mezi baráky. Nicméně za Edolem se konečně dostáváme trošku do hor. Provoz aspoň trochu zeslábne, krajina se stane také zajímavější - střídavě po pravé a levé straně je řeka, konečně se údolí trochu uzavře a zazelená. Průměrný sklon stoupání je po následujících asi deset kilometrů pod 4 procenta, nicméně najdeme zde aspoň 2 prudší pasáže - jednu hned za Edolem a druhou v místě, kde se silnice na malou chvíli zaklikatí. Na cestě do Temu už toho moc zajímavého není, silnice protíná několik měst, pomalu si svým tempem stoupá a za městem Vezza d'Oglio dokonce stoupání zeslábne až téměř na rovinku... Vlastně - za zmínku stojí odbočka před městem Incudine, která vede na Passo Mortirolo. Příjezd do Temu je, jak již bylo řečeno, jen v mírném stoupání, kemp je po pravé straně za řekou v menším kopci. Jmenuje se Presanela a kromě férové ceny (spec. nabídka pro cyklisty a motorkáře) nabízí fakt kvalitní zázemí vč. kuchyňky. Super místo k dobití baterek, které je potřeba, protože z Temu už cesta jen stoupá